Jak se navrhovala zahrada s kurzem Žijte ve své zahradě? Na to jsme se zeptaly absolventky kurzu Petry, která letos obsadila první příčku v soutěži magazínu iDNES Zahrada roku 2025. A co na zahradě oceňuje samotný Ferdinand? „Tohle je pecka! Zahrada, kde je biotopické jezero skutečným srdcem zahrady – a celé okolí k němu přistupuje s respektem a citlivostí. Nedbale elegantní trvalkové záhony působí svěže, přirozeně a zároveň suverénně, aniž by cokoli tlačily na efekt. Zahrada jako celek vyzařuje harmonii – žádný prvek se nesnaží hrát první housle, a přesto vše zní krásně pospolu.”
Jaká byla vaše zahrada před kurzem?
Kurz jsem si pořídila v létě 2021 v době, kdy jsme se stěhovali do nového domu. Už jsme měli hotový první návrh od designerky přírodních zahrad, který jsme začali postupně realizovat.
Moje původní vize byla hlavně užitková – chtěla jsem pěstovat zeleninu, hodně ovocných stromů a jedlých keřů, mezi tím romantickou džungli květin, ideálně bez trávníku. Zahrada v té době byla ještě staveniště – rozježděná technikou, plná plevele, s těžkou jílovitou půdou, kde po dešti stála voda a za pár dní se změnila v suchou pustinu. První léto mi všude vyrazil laskavec a já rychle pochopila, že ani všechny načtené permakulturní knížky mě na tuhle realitu nepřipravily.
Jak jste objevila kurz Žijte ve své zahradě?
Na kurz jsem poprvé narazila na Facebooku a pak jsem si začala pouštět videa na YouTube kanálu Flera TV. Tehdy existoval jen velký kurz Žijte ve své zahradě a přiznám se, že jsem nejdříve s jeho pořízením váhala. Měla jsem pocit, že to bude hlavně o formálních, „načančaných“ zahradách – a přesně takovou jsem nechtěla.
TIP: Věděli jste, že kurz Žijte ve své zahradě můžete koupit jako dárek? Pošleme vám k němu krásný dárkový voucher.
Co rozhodlo o tom se do něho přihlásit?
Kurz byl jediný ucelený a unikátní produkt na českém trhu. A já jsem cítila, že pokud chci svou zahradu vybudovat pořádně, musím nejdříve pochopit celý koncept, jak k její tvorbě přistoupit. A právě to mě nakonec přesvědčilo si kurz pořídit.
Jaký pro vás byl proces absolvování kurzu?
Každou kapitolu kurzu jsem si pouštěla opakovaně a často se k nim vracela. Některé části byly na začátku trochu nudné – třeba rozbor podmínek prostředí nebo základní rozvržení zahrady. Ale dnes vím, že právě ony jsou klíčové, aby zahrada opravdu fungovala.
Mě osobně hodně bavily kapitoly o wishlistu – praktickém i zážitkovém. Díky nim jsem si dokázala jasně sepsat, co opravdu potřebuji, co bych chtěla a co naopak nechci. Předtím jsem to měla jen jako neurčitý pocit, ale neuměla jsem to přenést do slov. Kurz mi pomohl ten vnitřní chaos utřídit.
Postupně mi začalo docházet, že pokud má zahrada dobrý koncept, tak teprve způsob realizace jí dodá charakter – může z ní být formální zahrada, nebo naopak lehce divoká, uvolněná, hravá. Jeden promyšlený základ umožňuje mnoho různých tváří.
Zažila jste během studia kurzu nějaké AHA momenty?
Na začátku pro mě bylo těžké se úplně ztotožnit s fotkami v kurzu – hodně z nich ukazovalo formální, profesionálně realizované zahrady se zavlažovanými trávníky. Já jsem chtěla přírodní zahradu s permakulturními principy, s dostatečným prostorem pro experimentování při pěstování zeleniny bez rytí. Silný AHA moment přišel v poslední kapitole, při návštěvě Ferdinandovy zahrady. Najednou jsem viděla prostor, který působil nenuceně, hravě a uvolněně – jak Ferdinand sám říká „zahrada líného zahradníka“. Došlo mi, že dobrý koncept zahrady nemusí znamenat strojenost, ale může být rámcem, do kterého se vejde i lehkost, radost a hravost.
Postupně Ferdinand přidal i další kurzy (Chytře na realizaci, Jedlá zahrada), které už byly mému přístupu blíž. Hodně zásadní pro mě byl třeba díl o trávníku. My jsme chtěli mít jen menší plochu trávníku bez automatické závlahy jako kontrast k trvalkovým výsadbám. Díky radám z kurzu jsme vybrali skvělou travní směs a získali jasný základ, jak trávník založit i jak se o něj starat.
Jak jste vnímala svůj pohled na zahradu před a po kurzu?
Původní permakulturní návrh počítal s luční směsí a jen vysekanými cestičkami v trávě. Vypadalo to hezky na papíře, ale realita byla jiná – znamenalo by to sekat trávu každý týden, což zabere hodně času, není moc šetrné k hmyzu, a navíc květnaté louky většinu roku nevypadají dobře a nedá se v nich pohodlně chodit.
Díky kurzu jsem si uvědomila, že i když mám ráda přírodní principy, potřebuji jasnou strukturu. Jsem perfekcionistka, a čistý chaos by mě frustroval. Na druhou stranu nemám ráda strohou formálnost – chtěla jsem zahradu plnou květin, barev a hravosti. A právě jasný koncept mi pomohl to skloubit.
Mlatové cesty a plochy teď jasně vymezují rámec zahrady – a díky tomu jsme se mohli opravdu odvázat s trvalkami. Dnes jich tu máme přes pět tisíc a právě jejich pestrost dodává zahradě kouzlo, které by se v čistě „lučním“ pojetí nikdy neobjevilo.
Co pro vás zahrada znamená teď, když už ji máte zrealizovanou?
Dnes je pro nás zahrada radostí i dobrodružstvím v každém ročním období. Je to místo, kde sklízíme vlastní zeleninu, snídáme na terase s výhledem do krajiny, pozorujeme vážky nad jezírkem a kocháme se záplavou květů. Každý den nám připomíná, že příroda není kulisa, ale živý partner.
Realizace domu a zahrady byla zároveň velkou životní zkušeností. Naučila nás, že kvalita provedení je stejně důležitá jako samotný návrh. Nekvalitní práci některých firem jsme museli později předělávat – a stálo nás to spoustu trápení i finančních prostředků. To je zkušenost, kterou bych dnes chtěla ušetřit každému.
O to víc si vážím spolupráce s těmi, kteří nám pomohli dotáhnout projekt do zdárného konce. Už od architektky domu, paní Truhlářové, a jejího týmu z ARCHCON atelieru přes skvělé realizátory Dřevostavby Biskup. Na zahradě pak odvedl obrovský kus práce Adam Karhánek se svým týmem – kromě mlatových cest a pásoviny připravovali půdu pro trvalkové plochy, pokládali žulové nášlapy a schody nebo lemovali jezírko pásovinou. Díky nim má zahrada pevný rámec, který působí přirozeně a zároveň prakticky. Jezírko nám navrhla a realizovala firma Kořenovky.cz, pan Šperling ho promyslel tak, aby fungovalo s naším systémem využívání dešťové vody. Návrh osazovacího plánu trvalkových záhonů a zajištění sazenic rostlin připravila Anna Hlaváčová (Anygarden.cz). Trvalky jsme pak sázeli sami, ale s jistotou, že výsadba zvládne naše náročné suché podmínky a bude dlouhodobě fungovat.
Pro mě je dnes zahrada harmonickým propojením estetiky a užitku, ale i učitelkou trpělivosti a pokory. A zároveň hřištěm – místem, kde se můžu bavit, zkoušet, experimentovat. Prostě živý ekosystém, který nás nepřestává překvapovat.
A hlavně – zahrada není nikdy dokončená. Každý rok se vyvíjí a mění. Letos jsme třeba místo části louky v ovocném sadu vysadili dalších 300 trvalek. Také jsem se začala více věnovat pěstování letniček k řezu – i díky tomu jsme mohli mít teď na naší svatbě kompletní květinovou výzdobu z vlastní zahrady. A svatební hostině dominovala barevná rajčata z našeho skleníku.
Co byste vzkázala lidem, kteří o kurzu přemýšlejí?
Kurz bych doporučila každému, kdo má před sebou tvorbu zahrady – ať už si ji bude realizovat sám, nebo si pozve architekta a realizační firmu. V obou případech vám totiž dá kompetence a sebedůvěru. Pomůže vám utřídit si, co opravdu chcete a co naopak nechcete, takže se vyhnete spoustě slepých uliček a zbytečných investic.
Pro mě byl kurz obrovskou úsporou času i nervů. Díky němu jsem dokázala formulovat své představy, pochopit souvislosti a vést smysluplný dialog s těmi, kdo se na realizaci podíleli. Je to investice, která se mnohonásobně vrátí – v čase, penězích i v radosti z prostoru, který opravdu odpovídá vašemu životnímu stylu.
A hlavně – díky kurzu dokážete do své zahrady dostat mnohem víc zážitků a radosti.
