V ateliéru Flera rozruch okolo AI vnímáme a už nějaký čas testujeme, jaký může AI mít přínos pro nás a studenty našich online kurzů. A samozřejmě jsme se na názor zeptali i zahradního designéra Ferdinanda Lefflera, který AI vůbec neodmítá, jak by si někteří mohli myslet. Ale taky není slepý k jejím limitům a rizikům. Následující článek je opravdu upřímným pohledem na úlohu AI v zahradní architektuře. Obsahuje chválu i varování. 🙂
Co zatím AI v zahradní architektuře umí a kde selhává
„I pro nás architekty je samozřejmě lákavé vymodelovat si na počítači hrubý model a pak svěřit AI, aby ho došperkovala do realistických vizualizací,“ říká Ferdinand a dodává: „Problém je ale v tom, že tak, jak si AI občas vymýšlí při generování textů, tak fabuluje i v rámci prostorových řešení a nebo třeba textur navrhovaných materiálů.“
Jako krajinní architekti v praxi narážíme na podobný problém, jako většina lidí, kteří mají na AI vyšší nároky – na komplexnost výstupu a flexibilitu v úpravách. AI nám do hlavy nevidí, pokud něco naprosto přesně a dopodrobna nespecifikujeme, domyslí si to po svém. Její výtvory je pak složité upravovat. Pokud po ní například budeme chtít změnit materiál navržených schodů, nezmění jen materiál, ale obvykle i další větší nebo menší detaily návrhu. Další úpravy nás tak spíš vedou dál než blíž k cíli, který jsme si vytyčili.
„AI bude čím dál tím dokonalejší. Dovedu si představit, že za pár měsíců už tohle bude mít vychytané,“ myslí si Ferdinand. „Skutečný problém není v tom, že by neuměla jednoho dne domyslet věci tak, že budou formálně v pořádku a objektivně líbivé. Hlavní úskalí vidím jinde – v krádeži lidského procesu kreativity a tedy i jedinečnosti, nebo chcete-li originality. My lidé se skrz tento proces nejen bavíme a z výsledku se hluboce radujeme, ale také se skrz něj učíme, posouváme se a když nám bude uloupen, plíživě ale jistě zakrníme.“
Tuhle vizualizaci jsme dělali pro pořad Tři v zahradě. A zkusili jsme stejné zadání dát taky AI. Její výsledek je na první pohled líbivější a barevnější. Máme s ním ale několik problémů. AI si například vymyslela cestu odnikud nikam. Neví totiž, jak vypadá půdorys zahrady. Navrhla trvalkové záhony, a dokonce i konkrétní rostliny, aniž by se zeptala na podmínky.
Bere nám AI kreativitu a vlastní nápady?
AI ze své podstaty generuje řešení na základě průměru, jistého objektivního pohledu. Vaše zahrada ale nesmí být průměrná. Má být vaše. „Zahrada je odrazem vašich nápadů, snů, vaší životní zkušenosti, vašich rodinných dialogů a vyjednávání, hledání kompromisů s ostatními členy domácnosti,“ říká Ferdinand.
Jakmile AI povýšíte do pozice rádce, snadno začnete přebírat cizí nápady, které vám byly nabídnuty, a přestanete hledat své vlastní. „Svede vás z cesty a zacpe kanál vaší kreativity,“ upozorňuje Ferdinand. „Velmi těžko se pak pomyslná nit kreativity znovu hledá!“
Nejspíš mi sami dáte za pravdu, že každý nakonec žije v zahradě, jaká mu patří, jakou si zaslouží. Podoba vaší zahrady, stejně jako vaší domácnosti, nekompromisně odráží váš život ve všech jeho aspektech. Vztahy, klid, pořádek, energii, radost, vášeň, melancholii, chaos – to vše umíte v zahradě číst. Co budeme číst v zahradách vytvořených počítačovým kódem, byť bude sestrojen na základě vašeho zadání?
Jak může AI pokazit samotný proces plánování zahrady
Plánování zahrady je o hledání vašich upřímných odpovědí. Abyste ty odpovědi ale našli, je potřeba pokládat otázky ušité přesně na míru vám a právě to je nakonec jedna z nenahraditelných úloh zahradních architektů. Ferdinand už dřív přiznal, že být zahradním designérem znamená být v jistém úhlu pohledu i psychologem a mediátorem. Zahradu totiž málokdy plánujeme sami. A občas vás k tomu, co skutečně chcete a potřebujete, musí dovést někdo s životními zkušenostmi, které třeba vás zatím nepotkaly.
AI vám často naservíruje výsledek bez širšího kontextu, bez vysvětlení, proč jsou věci, jak jsou. Ano, položí vám pár otázek, ale celek už si tak nějak domodeluje dle průměru. Vás pak ta načančančaná vizualizace velmi pravděpodobně uspokojí, mile překvapí, možná z ní budete nadšeni. Tam ale proces kreativity končí. Právě jste přišli o jeden ze silných momentů svého života – zážitek pokusů a omylů při vytváření vaší zahrady skončil. „Každý metr čtvereční při tvorbě je příležitost si něco nového uvědomit a celkový koncept stočit úplně jinam, než vás na začátku napadalo,“ nabádá Ferdinand. „Je to proces. Ošidili jste se o životní zkušenost. Ošidili jste se o kus života.“
I tahle zahrada je z pořadu Tři v zahradě. AI zkráškovala ještě víc – příjemné barvy, zahradní světýlka (o která jí nikdo neřekl), dokonce srovnala polštáře a zapálila oheň. 🙂 Požadavky klientů jsme jí tentokrát neřekli a ona se neptala. Udělala zkrátka obrázek hezčí. My na druhou stranu navrhli realistickou vizualizaci na základě zadání a námi vytvořených osazovacích plánů.
AI vs. architekt: Klienti mají jasno
Lidský dotek v procesu tvorby má stále velkou cenu. „V ateliéru Flera to vidíme. Když představujeme projekt, tak si víc než kdy předtím dáváme pozor na to, abychom našim klientům představovali opravdu celý proces vzniku od první čáry tužkou až po fotorealistickou vizualizaci. Lidé chtějí vědět, že je za návrhem člověk a myslím, že tomu bude tak v jisté zdravé části společnosti neustále,“ říká Ferdinand. „Kdybych stejný projekt prezentoval a řekl, že ho udělala AI, jsem přesvědčený, že emoce, které v klientech vyvoláváme, by nebyly shodné s tím, co zažíváme při prezentacích my. Navíc by to vůbec nebavilo nás! Radost, kterou našim klientům v předáváme, je pro nás hlavním motorem svou profesi dělat a zlepšovat se v ní.“
Tím, že AI už dnes umí nahradit rutinní vizualizační techniky dost dobře a rychle, se do první linie dostává opět kreativita jako taková, jako před pár desítkami let, než jsme nástroje na dokonalé vizualizace měli – v popředí je nápad, který musí přijít, který sedne a má hlavu a patu. „Ona ta vizualizace je nakonec jen pozlátko,“ dodává Ferdinand. „Naše nápady jsou lepší než nápady umělé inteligence, máme cit, máme empatii, máme rádi lidi!“
Naši studenti AI používají, ale…
Studenti našeho online kurzu Žijte ve své zahradě (dnes je jich už přes 15 000!), si AI vizualizacemi pomáhají a je to logické. Generují si dílčí zákoutí jako lavičku se zastřešením, ohniště nebo okrasné treláže. Zajímá je pak názor spolužáků i rada odborníků, jestli jde prvek skutečně vyrobit, případně z jakého materiálu. Zajímá je názor lidí.
„Přál bych si, aby si naši studenti nadále své zahrady vymýšleli sami a neztráceli kontrolu nad vlastním plánem. Přeju si dál vidět rozzářené oči člověka, který sám vytvořil, sám sebe překvapil, vybojoval to, dal tomu čas a nakonec uspěl a vyrostl. Svou zahradu pak bude milovat a ta mu dá přesně to, co do ní vložil! Ani víc ani míň,“ shrnuje Ferdinand a na závěr se ptá: „Tak a teď přemýšlejme spolu: Co nám vrátí zahrada, kterou svěříme AI?“
Co si z dnešního čtení vzít:
Nepouštějte AI do procesu zrodu, využijte ji jako pomocníka s vizualizací. Než položíte dotaz, uvědomte si, že odpověď od „umělky“ možná navždy zazdí váš myšlenkový proces a znemožní zrození vašeho vlastního řešení.
Raději klopýtejte, dělejte chyby, napravte je a poučte se. Nechcete žít v zahradě, která sice může na pohled vypadat jak ze žurnálu, ale nikdy nebude opravdu vaše.
Vaše jedinečná energie vydaná do procesu tvorby vaší zahrady se vám beze zbytku vrátí. Naopak zahrada, která vznikne snadno a bez vás, vám nemá co vracet.
Kde si AI klidně pomoct
- Svěřte jí jednoduché vizualizace dílčích koutů zahrady, které už máte perfektně vymyšlené, ověřte si správnost svých rozhodnutí.
- Můžete si pomoci při hledání správných rostlin a materiálů, ale vždy je dále konzultujte s odbornou literaturou nebo s profíky.
Kde se spolehnout na sebe
- Kontroly nad celým konceptem se nevzdávejte. Sami sebe znáte nejlépe. Užívejte si to, o tom to tady je!
- Nepodceňujte vlastní nápady, vkus a kreativitu. Jsou jedinečné.
